Jaké stroje používáme k vysévání?
Zobrazit odpověď
Rovinné vysévače nebo hranolové vysévače a také odstředivé cylindry. (Dříve i moučnice s moučným rukávem).
Jaký mají sklon rýhy na válcích vzhledem ke své ose?
Zobrazit odpověď
U pšeničných 10-12%, u žitných 14-16%.
Co dělati, když jsou kameny zamazány?
Zobrazit odpověď
Musí býti umyty kartáčem, horkou vodou s přidáním octa a střeny houbou. Totéž platí pro válce.
Jaké musí být melivo, když vyjde z kamenů?
Zobrazit odpověď
Nanejvýš vlažné, volné a musí míti hmat.
Co poskytuje mlynář svému učni?
Zobrazit odpověď
Byt, celé zaopatření a nějaký peněžitý příspěvek.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Kde se vzal mlýn na přemílání bab?

Kde se vzal mlýn na přemílání bab?
Už v prvním Hasačertu jsme otiskli obrázek s mlýnem na přemílání bab. Možná jsem nebyl jediný, kterého tohle téma nenechalo na pokoji a tak jsem trošku zapátral na internetu a zde je výsledek.

Již od nepaměti se lidstvo pokouší najít nějaký zázračný prostředek, který by umožnil omládnout. Bezvýsledně se o to pokoušeli alchymisté, kteří se snažili vyrobit elixír mládí. To, co se nepodařilo celá staletí, se poprvé na světě událo v malebném chodském městečku Koloveč. Jedinečný přístroj na mletí starých bab sestrojil podle legendy Kajetán Matěj Černý, který se do Kolovče přiženil ze Švihova v roce 1831. Vyučený punčochář zanechal po svatbě svého řemesla a začal se živit jako celoláník na vyženěném ženině gruntu. V revolučním roce 1848 byl zvolen velitelem Národní kolovečské gardy. O tři roky později postavil v obci sirkárnu a zaměstnával sto lidí. Dal postavit deset domů, byl mecenášem školy, kostela i místních spolků.

Především byl ale široko daleko vyhlášeným šprýmařem. Legenda vypráví, že se v lednu 1863 náhodně potkali v kolovečském hostinci Kajetán Matěj Černý s místním mydlářským mistrem Jakubem Šperlem. Černý věděl, že Šperl staví na pustém místě na konci Kolovče mohutnou budovu a že do ní nechává navážet stroje. Šperl dělal drahoty a nikomu nechtěl prozradit, do jakého podnikání se hodlá pustit. To byla záminka jako stvořená pro Černého. Když se potkali v místním hostinci, Černý povstal a prohlásil. „Já už vím sousede, co máš v plánu. Ty budeš mlít obilí. Ale jako že já se Černý jmenuju, budu mlít dřív než ty.”

Šperl se nechal nachytat a souhlasil, aby prohlášení bylo bráno za sázku. Muži se tedy vsadili o sud piva. Hned druhý den začal za zdmi Černého továrny potají vznikat mlýn. Nic netušící občané ho prvně spatřili ten samý rok při ma-sopustním průvodu. Ze dvora Černého vyjelo spřežení koní a vytáhlo podivný stroj opatřený nápisem Parní mlýn na pře-mílání starých bab v poměru 7:1. Chasa, která mlýn obsluhovala, hned začala přivážet staré báby na trakařích ke mlýnu a sypat je do násypky. Po desetiminutovém mletí vyšla z mlýna krásná a sličná panna.
Tak prohrál mydlářský mistr sázku o sud piva a Koloveč vešla ve známost jako obec s unikátním vynálezem.

Omlazovací mlýn pro báby pohlednice kolem roku 1910

                                           Divotvorný mlýn v Pošumaví


linorit kolem roku 1880 Pozdrav z Kolovče pohlednice kolem roku 1930


Dnes je mlýn možno spatřit v Muzeu techniky a řemesel v Kolovči. Událost zaznamenaly dokonce i Humoristické listy. V roce 1879 přinesly doporučení od Jana Nerudy: „Máte-li kde starou pannu, škaredou a zvetšelou, pošlete ji do Kolovče, oni vám ji přemelou.” Vlivem průmyslové revoluce se měnila vizáž přemílacího stroje, pohon, i velikost. Od roku 1948 však již nevyjíždí o masopustu nýbrž na pouť. Největší změna nastala v roce 1949, kdy byl upraven mlecí poměr ze 9:1 na 1:1 a samotné mletí se přestěhovalo z náměstí do areálu staré cihelny, kde se koná do dnešních dnů.

O větrňácích zlomyslní lidé taky říkali, že jednou do roka, snad tu noc před prvním májem (filipo-jakubská noc), přemílají staré báby na mladice. Jak byli by mlynáři ve větrácích zbohatli, kdyby byli měli toto mimořádné mletí, za něž by se zlatem platilo. Ondřej Přikryl, hanácký básník, ujal se dobré pověsti povětrných mlynářů a vyvrací tuto povídačku v pěsničce:
           Větřák     Ondřej Přikryl (z Hané)

Hde je větřák na rozcesťó
Velekánskó moc pré má
Jednó za rok stary babe
Na panenke přemílá.
Brósi pré ich na žernovo,
Ale já to nevěřím
Musel be ich mivat nával
Od hranic až ke dveřím.
A náš menář má vám ženo,
Že sem starší neviděl
Debe z babek dělal mlady,
Bel be napřed svojo mlel...


Posbíráno z internetu