V jakém pořadí dáváme mlýnské hedvábí do cylindrů?
Zobrazit odpověď
Do předu dáváme síta volnější a do zadu hustší.
Jak musí být zařízeny vysévače, které slouží jak pro žito, tak i pro pšenici?
Zobrazit odpověď
Tak, aby se daly rámy vyměniti. Jinak bývají rámy pevné, což v mnohém případě nevyhovuje.
Kolik obrátek dělá křídlenec v průchodní loupačce na žito a pšenici?
Zobrazit odpověď
pří půměru 48 cm dělá 600 obrátek, při průměru 65 cm dělá 450 obrátek při průměru 73 cm dělá 400 obrátek za minutu. Periodické mají podle průměru křídlence 400 - 550 ot./min.
Jakým směrem běží válce ve stolicích?
Zobrazit odpověď
Protivratně do sebe.
Jak se pozná kvalita obilí?
Zobrazit odpověď
Podle hektolitrové váhy a sice: Pšenice váží 76 - 82 kg hekr., žito váží 65 - 72 kg hekt.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Knihy

Urbáře
Jde o soupisy vrchnostenských důchodů a požitků, odváděných z poddanských usedlostí a jejich pozemků. Vedeny jsou pro jednotlivá panství. O mlýně se v nich krom jeho peněžních a naturálních odvodů a způsobu vykonané roboty můžeme dokonce dozvědět údaje o majitelích, nájemcích, rozsahu hospodářství, jeho vybavení a někdy stručnou informaci o stavební podobě. To v případě, že je mlýn nový nebo naopak ve velmi špatném stavu.
Nejstarší urbáře vznikaly na našem území kolem poloviny 13. století a při každé změně poměrů na panství se pořizovaly nové. Vývojově nejmladší podobou urbářů jsou tzv. urbariální fasse, které měly být vyhotoveny vrchností v 70. letech 18. století. Ve skutečnosti v Čechách bylo zpracováno jen několik málo těchto nových urbářů.

Zajímavý je například předávací urbář českokrumlovského panství z roku 1600, který uvádí soupis panských mlýnů včetně jejich polohy na toku, počty a typy kol u nich, stoupy, olejny a pily a dále vejmelné odevzdávané do panské sýpky. Jelikož byl zhotoven za účelem prodeje panství, předpokládá se, že údaje byly trochu nadsazené. [...]
Urbáře jsou nejčastěji uloženy v oblastních archivech ve fondech velkostatků a na pobočkách okresních archivů. Několik urbářů z našeho území se nalézá v zahraničních archivech. Doporučit lze edici J. Emlera, která obsahuje deset nejstarších urbářů. Existuje také řada soupisů urbářů, která nám hledání příslušného urbáře může ulehčit:
GEBAUER, J.: Příspěvek k poznání severočeských urbářů, Praha 1971.
HAUBERTOVÁ, K. a kol.: Soupis západočeských urbářů, (2. pol. 13. stol. až 1773), Plzeň 1993.
KALNÝ, A. a kol.: Soupis urbářů jihočeských archivů 1378 - 1773, I. - II., České Budějovice 1976.
KUBA, J.–ŠIMEK, T.–ZAHRÁDKA, F.: Soupis východočeských urbářů, Zámrsk 1997.
NOVÝ, R.: Studie o předhusitských urbářích I., Sborník historický 13, Praha 1965.
ŘEZNÍČEK, J.: Soupis českých a moravských urbářů, Archiv český 22, 1972.

Gruntovní a městské knihy
Gruntovní knihy (též purkrechtní, urburní nebo pozemkové) sloužily k zaznamenávání právních vztahů a změn v držbě nemovitostí. Rozšířily se postupně v 16. století a teprve od druhé poloviny 16. století byly zavedeny v celé zemi. Změny ve vlastnictví jednotlivých nemovitostí v nich lze sledovat tedy běžněji od 2. poloviny 16. století až do zrušení patrimoniální správy v roce 1850, kdy došlo k jejich předání okresním soudům.
Zápisy v pozemkových knihách byly vedeny zpočátku chronologicky, později pro přehlednost podle jednotlivých usedlostí, kdy každá usedlost měla vyhrazeno několik listů. Do knih se zapisovalo při příležitosti konání obecních soudů, šlo pouze o svědectví o provedení zákupu (a to i při převedení usedlosti na syna apod.), vlastní právo zajišťovala již uzavřená kupní smlouva. Z počátku neexistovala právní povinnost do knih zapisovat a tak se někdy stane, že posloupnost majitelů je přerušena.
Zápis zpravidla zachycuje datum, dále informaci, že zápis se konal se souhlasem vrchnosti, jméno prodávajícího a kupujícího a obsah smlouvy. Následuje popis usedlosti, v našem případě mlýna, včetně příslušenství (může být i inventář) a pozemků. Dále se uvádí cena, kolik bylo zaplaceno v hotovosti a jak vysoké budou splátky, včetně stanovení jejich splatnosti a popř. jaké dluhy na nemovitosti již jsou. Závěrem se uváděla klauzule o zárukách a jména svědků.
V roce 1875 byly zavedeny pozemkové knihy. Součástí knih je sbírka listin a kopie katastrální mapy. Dále se vedl index nemovitostí a index vlastníků.

Také v městských knihách (nejstarší ze 14. století) najdeme v rámci jiných prvořadých zápisů zmínky o mlýnech a jejich majitelích či nájemcích. Do městské knihy, která z počátku mohla být jen jedna, se také zapisovaly prodeje nemovitostí, tedy i mlýnů. S přibývajícím počtem zápisů se ukázala potřeba knihy třídit a od poloviny 16. století vznikají: sirotčí knihy, knihy dluhů a knihy zástav, knihy svatebních smluv, knihy testamentů a knihy listin.

Gruntovní a městské knihy jsou nejčastěji uloženy v oblastních, okresních či městských archivech. Mladší pozemkové knihy dnes najdeme na příslušných katastrálních úřadech.

Doporučená literatura:
PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století, Praha 1963.
VOLF, M.: Vývoj gruntovní knihy ve světle zákonů a hospodářských instrukcí, Zprávy českého zemského archivu VIII/1939.
VOLF, M.: Pozemková kniha na sklonku doby patrimonijní, Časopis pro dějiny venkova XXVI/1939.
NOVÝ R.: Soupis městských knih českých od r. 1310 do roku 1526, AUC phil. et hist. 4, Praha 1963.