Kolik obrátek dělá rychloběžný válec při plochém mletí?
Zobrazit odpověď
Průměr v cm a počet obrátek musí dát v součtu vždy číslo 290.
Co děláme po naostření kamenů?
Zobrazit odpověď
Kámen vylehčíme, seřídíme za běhu, pak přisložíme a přesvědčíme se, jestli běží bezvadně.
Co dělá mlynář po uplynutí doby učení?
Zobrazit odpověď
Nechá složiti svého vyučence zkoušku tovaryšskou a to teoretickou, případně zkoušku praktickou, v jiném mlýně, po čtyři týdny tvající.
Čeho docílíme koukolníkem?
Zobrazit odpověď
Vybrání kulovatin.
Mají mačkací válce stejnou rychlost?
Zobrazit odpověď
Ano, a nejvýše rozdílem jednoho zubu v kole.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Mlýnek s turbínou

Konstrukce větrného mlýnku s turbínou

Větrný mlýnek se skládá ze čtyř hlavních částí: větrné turbíny (A), těla mlýnku (B) a mlecího zařízení (C) a moučnice (D).
Větrná turbína vychází z konstrukce typu Eclipse tzn. větrné kolo s pevně uchycenými kovovými lopatkami. Počet lopatek se pohybuje od šesti do dvaceti s tím, že nejčastější jich je patnáct nebo dvanáct. U malých mlýnků se turbína skládá z celokovového mnohalopatkového kola o průměru nejčastěji tři metry, ozubeného převodu a natáčecího zařízení. Větrná turbína byla buď průmyslově vyráběna firmou Kunz Hranice nebo byla vyrobena v místní kovářské dílně či amatérsky doma. Větrné kolo turbíny je spolu s převodem umístěno na stožárové trubce (3) nebo na příhradovém stožáru. Ozubený převod (2) tvoří kuželové soukolí s přímými zuby, které přenáší pohyb z vodorovného hřídele větrného kola na svislý hřídel uložený ve stožárové trubce. Natáčecí zařízení (5) se nachází v interiéru mlýnku a tvoří ji pákový mechanismus nebo šnekové soukolí připevněné na dolním konci stožárové trubky. Tato končí na nosném trámu pod střechou mlýnku. Směr natočení turbíny proti větru je u pákového provedení zajišťován kovovým kolíkem. Ten se vkládá do otvoru v páce a spodním kotouči upevněném na nosném trámu. Šnekový převod je samosvorný, není třeba ho zajišťovat.
Tělo mlýnku (B) tvoří přízemní deštěná stavba s obdélníkovou základnou o rozměrech cca 2,2 x 3,0 m. Výška stavby se střechou bývá okolo tří metrů. Kostra těla mlýnku se skládá ze soustavy trámů. Mohutnost kostry záleží na tom, zda je to konstrukce nosná, tj. turbína je upevněna na stožárové trubce nebo nenosná v případě, že turbína je na příhradovém stožáru, který nese její váhu. Obvodový plášť je sestaven obvykle ze smrkových prken kladených na kostru svisle. Spáry mezi prkny překrývají svislé latě. Proti působení vlhkosti jsou stěny obvykle natřeny olejem nebo oblepeny dehtovou lepenkou. Do interiéru se vstupuje jedněmi dveřmi, podlaha bývá z prken. Boční stěny jsou prolomeny malými zasklenými okny. Sedlová střecha bývá opláštěná prkny a kryta lepenkou nebo plechem. Na některých mlýncích se dochovaly plechové korouhvičky s datováním, jako symbol výrobní dílny. Např. korouhvička se srpkem měsíce byla znakem kovářské dílny Barný v Datyni.
Mlecí zařízení je v zásadě stejné jako u velkých mlýnů, jen v menším provedení. Skládá se ze dvou mlýnských kamenů (11) o průměru okolo 50 cm a výšce běhounu 20 cm a spodku 15 cm uložených v lubu (10). Běhoun je poháněn prostřednictvím železného ložiska tzv. kypřice uchycené na svislé hřídeli. Dolní konec svislé hřídele je uchycen v patním ložisku (14) upevněném v trámové stolici (12). Součástí trámové stolice je jednoduchý mechanismus, kterým je možno za chodu nadzvedávat běhoun a tím měnit vzdálenost obou kamenů od sebe, tzn. regulovat jemnost mletí. Celé mlecí zařízení je možno odpojit pomocí jednoduché šroubové spojky (6) umístěné na svislé hřídeli.
Mlýnské složení je po obvodu i shora kryto plechovým nebo dřevěným lubem (10). Na něm stojí násypka na obilí (7) s pohyblivým dnem tzv. korčákem (8). Pohyblivé dno uvádí do kmitavého pohybu vačka (9) upevněná na svislé hřídeli. Množství zrna padajícího mezi kameny lze regulovat změnou sklonu korčáku. Součástí mlecího zařízení je v některých mlýncích moučnice (D) na prosévání meliva. Moučnici tvoří sběrná truhla (16), ve které je rotující hranolový vysévač (15) tvořený osmistěnem potaženým jemnou tkaninou. Truhlou prochází hřídel hnaný přes kuželové soukolí (13) od svislého hřídele.
Pohybová energie větru roztáčí větrnou turbínu a její vodorovnou hřídel. Přes kuželový převod je poháněna svislá hřídel. Od svislé hřídele je poháněno přes vačku pohyblivé dno násypného koše, dále horní mlýnský kamen běhoun a přes kuželový převod hranolový vysévač v moučnici. Zrno z násypného koše přes kmitající korčák padá otvorem v běhounu mezi mlýnské kameny, kde je drceno, rozemíláno a vytlačováno k vnějšímu okraji. Při šrotování vypadává melivo do připravené nádoby. Při mletí na mouku melivo padá do moučnice, kde se prosívá přes jemnou tkaninu osmibokého rotujícího síta. Jemné melivo (mouka) padá do moučnice a hrubší části procházejí na konec moučného pytlíku a vypadávají ven. Tuto část meliva je možno použít jako šrot nebo ji znovu nasypat do násypného koše a opakovat mlecí proces.
Mlecí kameny byly obvykle vytesány z pískovce nebo složeny z kusů speciálního sladkovodního křemence, který se k nám dovážel z Francie. Na mlecích plochách kamenů byly vytesány šikmé drážky od středu ke kraji které zlepšovaly mletí a současně umožňovaly chlazení kamenů.
Doba mletí je závislá na síle větru. Při dobrém větru mlýnek sešrotoval 200 kg pšenice nebo jiného dobře vyschlého obilí, za 24 hodin. Na obsluhu větného mlýnku s turbínou stačil jeden člověk.

Popis schématu větrného mlýnku s turbínou:

A. turbína
B. tělo mlýnku
C. mlecí zařízení
D. moučnice