Kolik HP spotřebuje kámen?
Zobrazit odpověď
3,5 až 6 HP podle velikosti průměru.
Otupí se oba válce stejně?
Zobrazit odpověď
Ne. rychloběžný se otupí dříve.
Kolik dělá obrátek v minutě hladká nebo porculánová stolice při průměru 30 cm?
Zobrazit odpověď
225 - 30 = 195 obrátek v min.
Jaký je rozdíl mezi mletím na vysoko, polovysoko a na plocho?
Zobrazit odpověď
Při vysokém mletí se mele do krupic, polovysoké mletí je do krupic a mouky a ploché mletí je na mouku.
Z čeho pozůstává sloupka obilního zrna?
Zobrazit odpověď
Z dřevitých vláken a semenné pokožky.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Ohrozim | Detail mlýnu

zpět | tisk | pdf
AdresaOhrozim
100
798 03
OkresProstějov
Burian 366
Ohrozim
GPS49° 29' 29.5''
17° 0' 38.0''
Mapová značkaHolandský / Veřejně přístupný
800 m SZ od středu obce
Volně přístupný
1838
asi 1922 - rozebrán
Větrný mlýn Ohrozim

větrný mlýn na tzv. Horce u Ohrozimi začal mlýít 27. 3. 1838. kdo ho opostavil nevíme. Posledním mlynářem byl Josef Motal z lešan a mlel do roku 1889. O rok později se perutě porouchaly a jelikož nebyl zájem o mletí, majitel lopatky odstranil a povětrník používal jako skladiště pro hospodářské nářadí. Živil se mletím na mouku a šrotováním. Mimo to si v chalupě u pevětrníku zřídil i hostinec, kde pořádal i taneční zábavy pro mládež z lešan a Ohrozimi až do sedmdesátých let 19. stol.
V roce 1908 ještě (jak ukazuje fotografir) mlýn stál, ale později začali stavbu lidé pomalu rozebírat na stavbu zídek kolem zahrad a asi roku 1922 zmizel povětrník úplně.
Dnes jsou na místě vidět pouze kruhové základy někdejšího mlýnaa u obytného leží osamnělý mlýnský kámen.


Historie obecně

Kdo postavil větrný mlýn nevíme.

Poslední mlynář byl Motal Josef z Lešan. Po něm vlastnila mlýn jeho dcera provdaná Kalábová.

další majitelé:  

1894 Celestýna a Josef Kaláb

1895 Bernard Broch

1895 Františka Kalábová

Zřícenina
Holandský
Zděná - kamenná
Technologické vybavení

Autentické vyprávění posledního mlynáře na ohrozimském povětrňáku

Josef Motal poslední mlynář v Ohrozimi se narodil v Lešanech v čp 12. dne 16. února 1831, zemřel 20. července r. 1909 v nemocnici „Milosrdných bratří v Prostějově” vypráví:

      „Jak sem se dostal na Horko? Tož tak. Bel sem na pachtě na hospodě v Ohřecich o Žarošec. (Uhřice u Žarošic, okr. Kyjov). Šil sem tam to hospodo si vobhlidnót s neboščíkem švagrem Jankem Sedlačkem (č. 29. z Lešan). Von jož nenosel červeny gatě, ale sókeny s flekama, „rajthózne” jim řikale, jak mají třeba ti dustojníci.
Me sme do té hospode přešle a ti ledi nevěděle, že já chco to hospodo vepachtovat. Řekle sme jim, že dem kópit koňa. Na všecko sme se hospodskyho veptávale, jak mo dó ledi a von zas, že be to rád propachtoval, že má hospodářství a proto všeckymo nemuže postačet. Konečně sme se domlovile a vepachtoval sem to.
Ale dloho sme tam nebele, meslim ale rok. Naše (manželka) se jakse nepohodla s tó hospodeňó domáci skrz drubež, von se take do teho vložel pré: „Vy, sprostý Hanáku!” Já mo na to povidám: „Deť já nemosim bet meze Slovákama a pudo zas teda meze te Hanáke.” Dostale sme se na hospodo do Dětkovic (u Prostějova).

      Na Horce béval nejaké Velímek, lehké a toze darebné člověk. Vepučel si vod Štvrtníku (Zaoralů z Lešan č. 15) 400. renskéch a vod našech (Františka Motala č. 12 z Lešan) 300 renskéch a voplatit jich nemuhl. Ta Horka se měla v jezekoci (exekuci) prodat. Já sem akorat přejel do města (Prostějova). Potká mě tam Jan Mečoch a povidá: „Te, slešiš, nač se bodeš po tech pachtech pořáď táhat. Horka je naprodé, nalivat tam mužeš také.” (Zařídit si hostinec.) Ale jož to měl Štvrtnik. Tatiček to kópile vod teho Štvrtnika a já sem to chtěl. Měl sem dostat 1000 renskéch a voni (otec) si hneď tech 300 renskéch strhle a mě dale 700. Sedn set z gronto, to belo my pretenci z gronto, sakra! (Poznámka: Poněvadž si vzal ženu proti vůli otce svého.) Debech já béval měl ten rozom, co mám včel, já bech to tak nebel nechal.

        A tož potom přenda na to Horko, všecko belo zposčeny, dveře žádny, vokna žádny, nebelo podlahe (stropu) ani zeme (dlažby ve světnici). Štere sta sme prostavěle tož co nám zvostalo? Prosel jsem Hanáčko (sousedka Karolína Hanáková č. 13), abe se tatičkovi zminile (u otce přimluvila), abe nám neco dale. Ta Hanáčka potom přendó a povidajó: „Milé bracho, von (otec) tě nic nedá, pomáhé si, jak mužeš.” „Tož já, nechca, abe děcka mřele hladem, (bylo jich 10) a chodile nahy a já také nahé mosel sem si pomáhat, jak sem muhl.”

Podle článku v Českém Lidu č. 26 z roku 1926
Jan Zbořil: Povětrňák na Horce u Ohrozimi (Morava)

 

Základní obrázky

Současné fotografie - objekt v krajině

Obrazy

Současné fotografie - technologické vybavení

Historické fotografie a pohlednice