Co se dociluje na mačkací stolici?
Zobrazit odpověď
Uvolňuje žlábek následkem prasknutí zrna a tím odstraňuje nečistotu ze žlábku.
Jak se nazývá střed mlýnského kamene kolem středu otáčení?
Zobrazit odpověď
Srdce nebo prsa.
Jaký křes je nejlepší a nejsprávnější?
Zobrazit odpověď
Křes paprskovitý, poněvadž stejnosměrným rozdělením i větrníků dopravuje melivo stejnoměrně na mlecí plochu a jest možné účelné zpracování.
Otupí se oba válce stejně?
Zobrazit odpověď
Ne. rychloběžný se otupí dříve.
Co uděláme po ukončení mletí?
Zobrazit odpověď
Otevřeme vysévače, necháme je provětrati, prohlédneme plátna, nejsou-li poškozena, eventuelně zalepíme.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Borovnice | Detail mlýnu

zpět | tisk | pdf
AdresaBorovnice
Haklův původní
544 77
OkresTrutnov
P 111
Borovnice u Staré Paky
GPS50° 30' 7.5''
15° 38' 12.6''
Mapová značkaNěmecký / Zaniklý objekt, památník
1,9 km VJV od kostela
Volně přístupný
1846
1979 - shořel
(odvezen do: skanzenu Kouřim)
Větrný mlýn Borovnice

Jediný částečně dochovaný mlýn postavil v roce 1846 Augustin Čeřovský i s obytným stavením. V roce 1878 ve mlýně rekonstruoval jedno mlecí složení a krupník. Po něm převzal řemeslo syn Josef, který nemohl uživit rodinu a odjel proto do Ameriky. V práci na mlýně pokračoval jeho mladší bratr Emil, který umírá roku 1914. Posledním mlynářem byl Augustin Hakl. Ten provoz modernizoval a nahradil moučnici hranolovým vysévačem. Podle něho se dodnes mlýnu říká Haklův.
Mlýn mlel na mouku do roku 1914. Po první válce byl udržován v provozuschopném stavu a příležitostně šrotoval. V hlášeních z roku 1918 se uvádí, že mlýn na jednom složení mohl semlít až 5 q obilí za den. Šrotoval i za 2. světové války, dokud si ruská vojska neodnesla řemeny pohonů. Po poválečném odsunu Němce Augustina Hakla žil ve mlýně pan Hnyk a firma Regula z Nové Paky mlýn opět zprovoznila. Od roku 1958 je mlýn památkově chráněn pod číslem 28343/6-3442. K uvažovanému šrotování pro JZD však nedošlo a stavbu postupně ničili vandalové. O údržbu památky se starala obec a opakovaně ji opravovala. Např. po zásahu bleskem 4. 7. 1966 zajistila opravu střechy, všech stěn i obnovu perutí.
V roce 1968 se památkáři, i přes velký odpor občanů, rozhodli mlýn rozebrat a převézt do Hostinného ke konzervaci. Měl sloužit jako součást plánovaného skanzenu ve Vrchlabí a později skanzenu v Kouřimi, kde nakonec jeho části skončily. Na původním místě však více jak deset let zůstalo základní trámoví (základový kříž, otec, sedlo a apoštolové), které shořelo až 30. 6. 1979 vinou trampů, kteří u něj tábořili. Nedůslednost státní památkové péče tak vedla k likvidaci posledního větrného mlýna německého typu na území Čech, neboť díly uložené v Kouřimi jsou vinou opakovaného převážení a špatného skladování pro rekonstrukci nepoužitelné


Mlýn je vyobrazen na
  • II. vojenské mapování - Františkovo (1836 - 52)
  • III. vojenské mapování - Františko-josefské (1876 - 78 - Morava a Slezsko, 1877 - 80, Čechy)
  • Mapa Království Českého (1850)
  • Zřícenina
    Německý
    Dřevěná
    Informace zpracované a platné k 25.10.2020.
    Jde o dřevěné stavení zvýše jednopatrového domu, Má šindelovou sedlovou střechu, na jedné straně šikmo seříznutou. Na druhém konci hřebene je větrná korouhvička. Do mlýna, pobitého svisle prkny, vchází se krytým schodištěm na krytou pavlač, kde je šalanda. Celé mohutné věžovité stavení spočívá na svislém, pohyblivém hřídeli, stojícím na pevném ležatém kříži, podepřeném šikmými trámy, které mu dodávají stability. Na horním konci hřídele, který sahá pod podlahu druhého patra, může se celé stavení otáčeti vodorovnou ojí u země přenosným kozlíkem. Kozlík se skládá z dřevěného rámce podoby velkého ležatého tištěného písmene A. Na ramenech písmene jsou dva kolmé sloupky, vrchem spojené. Mezi nimi je na příčce mezi rameny pohyblivý hřídel, na který se natáčí pákou řetěz nebo provaz, spojující hřídel s ojí a tím i s celou mlýnskou stavbou. Kozlík se umístí podle potřeby na některý z osmi silných kolu, zaražených okolo mlýna.

    Mlýnské stroje uvádějí do pohybu čtyři mohutné peruti, připevněné na dubovém hřídeli o průměru 64 cm. Každá peruť rozdělena je podél na dvě nestejné části, které je možno vyplniti sedmi páry desek (dveří) buď zcela při větru slabém, nebo jen zčásti při větru silném. Hřídel prochází střechou a má na druhém konci svislé pateční kolo, které palci (zuby) zapadá do svislé osy s palci (klanice). Vedle ní je v prvním poschodí klanice druhá, kterou prvá klanice uvádí do pohybu. Na horním konci druhé klanice, která prochází středem pevného mlýna, upevněn je pohyblivý kámen (běhoun), pod ním je kámen nepohyblivý. Oba objímá lub. Pohybem horního kamene se obilí roztírá. Kameny se občas ohladí, musí se proto oškrtem ostřiti, tj. vyhloubí se v nich hlubší rýhy. Obilí se sype do dřevěného koše podoby obráceného čtyřbokého jehlanu a padá otvorem ve dně mezi kameny, aby se rozetřelo (rozemlelo). Zařízení toto je ve druhém poschodí, kde je druhé složení i krupník podobně sestavený. V přízemí mlýna je moučnice, do níž padá mouka, která se prosívá pohyblivými hedvábnými pytlíky. Hrubší mouka, která nepropadla pytlíkem, vynáší se v sýpkách znovu do koše v prvním poschodí.

    Pohyb mlýna zastaví se vodorovnou pákou, na jejímž konci je dřevěný pás, objímající svisle pateční kolo. Když se přitáhne, zastaví se pohyb.
    Technologické vybavení

    Plány - stavební a konstrukční

    Historické fotografie a pohlednice

    Základní obrázky

    Ostatní

    Historické mapy