Jakou listinu dostane učeň, když obstál při zkoušce?
Zobrazit odpověď
Výuční a tovaryšský list.
Kde musí mlynář svého učně přihlásit?
Zobrazit odpověď
U mlynářského společenstva, u obce, u nemocenské a úrazové pojišťovny a v pokračovací škole.
Jaké stroje používáme k vysévání?
Zobrazit odpověď
Rovinné vysévače nebo hranolové vysévače a také odstředivé cylindry. (Dříve i moučnice s moučným rukávem).
Kolik obrátek udělá špičák o průměru 85 cm?
Zobrazit odpověď
290 - 80 = 205 obrátek v min.
Z čeho pozůstává zkouška tovaryšská?
Zobrazit odpověď
Ze zkoušky teoretické a ze zkoušky praktické.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Knihy

Urbáře
Jde o soupisy vrchnostenských důchodů a požitků, odváděných z poddanských usedlostí a jejich pozemků. Vedeny jsou pro jednotlivá panství. O mlýně se v nich krom jeho peněžních a naturálních odvodů a způsobu vykonané roboty můžeme dokonce dozvědět údaje o majitelích, nájemcích, rozsahu hospodářství, jeho vybavení a někdy stručnou informaci o stavební podobě. To v případě, že je mlýn nový nebo naopak ve velmi špatném stavu.
Nejstarší urbáře vznikaly na našem území kolem poloviny 13. století a při každé změně poměrů na panství se pořizovaly nové. Vývojově nejmladší podobou urbářů jsou tzv. urbariální fasse, které měly být vyhotoveny vrchností v 70. letech 18. století. Ve skutečnosti v Čechách bylo zpracováno jen několik málo těchto nových urbářů.

Zajímavý je například předávací urbář českokrumlovského panství z roku 1600, který uvádí soupis panských mlýnů včetně jejich polohy na toku, počty a typy kol u nich, stoupy, olejny a pily a dále vejmelné odevzdávané do panské sýpky. Jelikož byl zhotoven za účelem prodeje panství, předpokládá se, že údaje byly trochu nadsazené. [...]
Urbáře jsou nejčastěji uloženy v oblastních archivech ve fondech velkostatků a na pobočkách okresních archivů. Několik urbářů z našeho území se nalézá v zahraničních archivech. Doporučit lze edici J. Emlera, která obsahuje deset nejstarších urbářů. Existuje také řada soupisů urbářů, která nám hledání příslušného urbáře může ulehčit:
GEBAUER, J.: Příspěvek k poznání severočeských urbářů, Praha 1971.
HAUBERTOVÁ, K. a kol.: Soupis západočeských urbářů, (2. pol. 13. stol. až 1773), Plzeň 1993.
KALNÝ, A. a kol.: Soupis urbářů jihočeských archivů 1378 - 1773, I. - II., České Budějovice 1976.
KUBA, J.–ŠIMEK, T.–ZAHRÁDKA, F.: Soupis východočeských urbářů, Zámrsk 1997.
NOVÝ, R.: Studie o předhusitských urbářích I., Sborník historický 13, Praha 1965.
ŘEZNÍČEK, J.: Soupis českých a moravských urbářů, Archiv český 22, 1972.

Gruntovní a městské knihy
Gruntovní knihy (též purkrechtní, urburní nebo pozemkové) sloužily k zaznamenávání právních vztahů a změn v držbě nemovitostí. Rozšířily se postupně v 16. století a teprve od druhé poloviny 16. století byly zavedeny v celé zemi. Změny ve vlastnictví jednotlivých nemovitostí v nich lze sledovat tedy běžněji od 2. poloviny 16. století až do zrušení patrimoniální správy v roce 1850, kdy došlo k jejich předání okresním soudům.
Zápisy v pozemkových knihách byly vedeny zpočátku chronologicky, později pro přehlednost podle jednotlivých usedlostí, kdy každá usedlost měla vyhrazeno několik listů. Do knih se zapisovalo při příležitosti konání obecních soudů, šlo pouze o svědectví o provedení zákupu (a to i při převedení usedlosti na syna apod.), vlastní právo zajišťovala již uzavřená kupní smlouva. Z počátku neexistovala právní povinnost do knih zapisovat a tak se někdy stane, že posloupnost majitelů je přerušena.
Zápis zpravidla zachycuje datum, dále informaci, že zápis se konal se souhlasem vrchnosti, jméno prodávajícího a kupujícího a obsah smlouvy. Následuje popis usedlosti, v našem případě mlýna, včetně příslušenství (může být i inventář) a pozemků. Dále se uvádí cena, kolik bylo zaplaceno v hotovosti a jak vysoké budou splátky, včetně stanovení jejich splatnosti a popř. jaké dluhy na nemovitosti již jsou. Závěrem se uváděla klauzule o zárukách a jména svědků.
V roce 1875 byly zavedeny pozemkové knihy. Součástí knih je sbírka listin a kopie katastrální mapy. Dále se vedl index nemovitostí a index vlastníků.

Také v městských knihách (nejstarší ze 14. století) najdeme v rámci jiných prvořadých zápisů zmínky o mlýnech a jejich majitelích či nájemcích. Do městské knihy, která z počátku mohla být jen jedna, se také zapisovaly prodeje nemovitostí, tedy i mlýnů. S přibývajícím počtem zápisů se ukázala potřeba knihy třídit a od poloviny 16. století vznikají: sirotčí knihy, knihy dluhů a knihy zástav, knihy svatebních smluv, knihy testamentů a knihy listin.

Gruntovní a městské knihy jsou nejčastěji uloženy v oblastních, okresních či městských archivech. Mladší pozemkové knihy dnes najdeme na příslušných katastrálních úřadech.

Doporučená literatura:
PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století, Praha 1963.
VOLF, M.: Vývoj gruntovní knihy ve světle zákonů a hospodářských instrukcí, Zprávy českého zemského archivu VIII/1939.
VOLF, M.: Pozemková kniha na sklonku doby patrimonijní, Časopis pro dějiny venkova XXVI/1939.
NOVÝ R.: Soupis městských knih českých od r. 1310 do roku 1526, AUC phil. et hist. 4, Praha 1963.