Větrné mlýny – zaniklé technické památky na Hlučínsku
Autor práce: Bc. Adéla Zajícová, 2023, MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
OSTRAVSKÁ UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA, KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ A KULTURNÍHO DĚDICTVÍ
Větrný mlýn při ul. Hlučínská
Rodina Niklasů do Bolatic přichází na počátku roku 1953. František Niklas ve svých
33 letech přišel z hornoslezského Podlesze u Kozlí se svou ženou Terezií a otcem Josefem,
zajímavé je, že i když přichází z již silně germanizovaného kraje, tak on i jeho rodina
hovořili česky. I přestože kolem poloviny 19. století stále pokračuje drobení majetku
zejména u osob pracujících v zemědělství, tak se objevovaly výjimky a jedním z oněch
podnikavějších, kterému se dařilo kumulovat majetek, byl právě zmíněný František. Nově
vzniklý větrný mlýn byl situován na vyvýšeném prostranství jihozápadním směrem při
nynější Hlučínské ulici a také se mu říkalo „U Kašpara“ podle svého pozdějšího
provozovatele Kašpara Niklase.138 Na základě skutečnosti, že je k roku 1865 v Bolaticích
připomínán pouze jeden větrný mlýn, se můžeme téměř jistě domnívat, že je větrný mlýn
rodiny Niklasových nejstarší v obci.139
Mletí bylo pro rodinu velmi výnosné, z dalších let existuje několik dokladů, kdy
mlynář Niklas skupuje okolní pozemky, doklad máme z 27. prosince 1853, kdy koupil
celou domkařskou usedlost Františka Hřivňackého za sumu 665 tolarů 10 grošů, částku
se mlynář zavazoval odvést pilszczskému sedlákovi Matesi Krömerovi, kterému zmíněný
obnos dlužil otec Františka Hřivňackého tj. Mates Hřivňacký od roku 1847 za obilí, dále
dne 25. února 1858 zakoupil od Jana a Rozálie Ratajových, kteří v letech 1855–1860
rozprodali většinu své zahradnické usedlosti, pole v Sitovisku. Jiný pozemek koupil
František Niklas 27. prosince 1859 za částku 115 tolarů 10 grošů. Rostoucí jmění mu
umožňovalo půjčovat peníze, také o tom se zachovalo několik zpráv. Například svému
příbuznému rovněž větrnému mlynáři z hornoslezské Ostrožnice půjčil 58 tolarů 15 grošů,
dále opět větrnému mlynáři Leopoldu Assmanovi z Oldřiova, v tomto případě se jednalo
o částku sedmi tolarů. Větrnému mlynáři Grabetzkému půjčil 55 tolarů, zde není žádná
konkrétní vazba k mlýnu nebo obci a dále pak 200 tolarů půjčil sedláku Rickovi z
Kobeřic.140
Někdy před rokem 1865 (nejdříve 1863) je František Niklas zmiňován v katastrálním
soupisu, kde je výslovně uveden jako „Windmüller“ a k jeho osobě připadá několik čísel
domu: 154, 180, 181, 222, 107.141 Kolem roku 1864 se mlynář František Niklas začal
potýkat s finančními problémy a následně také dluhy. A právě tato skutečnost mohla být
138 ŠTĚPÁN, Václav. Bolatice od pravěku k současnosti, s. 175.
139 ŠTĚPÁN, Václav. Bolatice od pravěku k současnosti. [online], s. 289.
140 Tamtéž, s. 278.
141 ZA Opava, fond: Pruský katastr pro Hlučínsko 1860–1953 (1959), inv. č. 34.63
důvodem, proč začal mlýn pronajímat, konkrétně Františku Pavlíkovi. Příčina těchto
patálií není známa, jen je v té souvislosti uvedeno, že také zdejší hospoda byla uvedena
do pronájmu. Přesto se však s jistotou nedá říct, zda k těmto problémům vedly obecně
nepříznivé ekonomické podmínky, nebo se odvíjely z osobních příčin.142
Zprávy po polovině 19. století informují, že vypuklo v obci několik nákaz. Mezi
oběťmi tuberkulózy v najdeme také výměnkáře Josefa Niklase (otec větrného mlynáře
Františka), který na nemoc zemřel 27. prosince 1853, necelý rok poté, co do Bolatic přišel
s rodinou.143 Tuberkulóza v Bolaticích zůstává pravidelně nezvaným hostem, 5. června
1867 na ni zemřel i František Niklas.144 Dále pak v souvislosti se zdravotní situací
obyvatel v obci máme zprávu o Marii Niklasové, která se stala jednou z mnoha obětí
tuberkulózy v pouhých sedmnácti letech (zemřela 14. března 1874).145
V souvislosti s úmrtím mlynáře Františka probíhalo vleklé řízení jeho pozůstalosti, při
této příležitosti byl 20. července 1867 vypracován inventář. Kromě nemovitého majetku
a aktivních pohledávek zanechal dluhy ve výši 682 tolarů 24 grošů. Například se jednalo
o dluh 150 tolarů u Stanislava Fusse, 200 tolarů u Petra Kolarčíka, 30 tolarů u Mikuláše
Herudka a 20 tolarů u mlynáře Aloise Bernarda z Kravař. V případě Petra Kolarčíka byla
tato nepříjemná záležitost vyřešena sňatkem s mlynářovou dcerou Lucií. Pozůstalost po
zemřelém byla oceněna na 1245 tolarů, ve skutečnosti se však jednalo o částku mnohem
vyšší, protože se nejednalo o polovině náležející vdově Terezii Niklasové. Záhy v roce
1869 je větrný mlýn stále v nájmu, ale již není pronajímán Františku Pavlíkovi, ale novým
nájemníkem je František Teuer. Tato informace přináší světlo do odpovědi na otázku, proč
jsou v některých zdrojích Teuerovi uvedeni jako větrní mlynáři, přestože později se zase
vytrácí. V této době ale lhůta pronájmu končí a vznikají tak vleklé spory, které vyústily v
konečné jednání až 25. února 1875, takže nemovitý majetek získali Petr a Lucie (roz.
Niklasová) Kolarčíkovi, vdově Terezii byl zajištěn výměnek v koupeném domě
Hřivňackých a zároveň Terezie prodala svůj podíl na nemovitostech ve výši 930 marek
synu Kašparu Niklasovi. Následkem těchto vleklých úředních tahanic vznikl v Bolaticích
také nový větřák, který nechal postavit zmíněný nájemník Teuer (podrobněji níže
samostatně v podkapitole 6.2.2 Větrný mlýn při ul. Ratibořská („Na Větřáku).146
U pokračujícího mlynáře Kašpara Niklase můžeme v intencích strohé výpovědi
pramenů nastínit jeho politickou činnost. Ve volbách do slezského zemského sněmu v
142 ŠTĚPÁN, Václav. Bolatice od pravěku k současnosti. [online], s. 292.
143 Tamtéž, s. 279.
144 ŠTĚPÁN, Václav. Bolatice od pravěku k současnosti. [online], s. 302.
145 ŠTĚPÁN, Václav. Bolatice od pravěku k současnosti, s. 159.
146 Tamtéž, s. 302–303.64
Opoli byl 26. října 1882 mj. zvolen také Kašpar uvedený jako nám známý větrný mlynář.
Jak dopadly výsledky voleb nevíme, ale předpokládá se, že většinu hlasů získala strana
Centrum (silnou pozici měla také německy orientovaná strana liberální).147 Ve volbách
do slezského zemského sněmu z 30. října 1885 známe volitele z Bolatic – kromě větrného
mlynáře také sedláci Antonín Duda a Jan Kolarčík, domkář František Sněhota a farář
Osvald Benker (s některými jmény se můžeme setkat již při volbách 1882). Dne 6. ledna
1888 proběhly další volby do stejného politického orgánu, kde mezi voliteli figuruje opět
Kašpar Niklas. Ve stejných volbách byl Kašpar také mezi zvolenými, uvádí se, že zvolení
převážně patřili ke straně Centrum.148
V obecní kronice existuje zpráva o tom, že Kašpar Niklas založil v Bolaticích první
parní mlýn v širokém okolí, novinka se však udržela jen krátce asi dva až tři roky, protože
pro nedostatek uhlí, které musel dovážet až z Vojnovic a Petrovic provoz zastavil.149
Nahodilé zprávy máme i o mlynářských dcerách Pavlíně a Terezii. Pavlína († 6. květen
1888) byla dcerou již zemřelého Františka, a ačkoliv naděje na dožití v 19. století
s příchodem vědeckého poznání stoupala, stále se populaci nevyhýbaly závažné epidemie
jako tyfus, cholera apod. a jednou z obětí tyfu při jeho rozšíření v Bolaticích se stala právě
Pavlína ve věku 22 let.150 Terezie, dcera Kašpara byla o svátku Tří králů roku 1921 přijata
k řeholnímu společenství uršulinek v Ratiboři.151
Po smrti mlynáře Kašpara Niklase byl provoz zrušen,152 muselo k tomu dojít po roce
1922, neboť v roce 1922 byl ještě Kašpar na svatbě Bedřišky Blokešové.153 V roce 1925
je mlýn již pravděpodobně mimo provoz, protože v Chytilově adresáři jsou pro Bolatice
uvedeni jen dva mlynáři, a to Jan Blokesch a Pius Plachetka.
