Co se dělá, když se odstraňuje omílka?
Zobrazit odpověď
Očístíme věnec za lubem a prsa, vyndáme příklopku, očistíme vše a přitáhneme klíny v kuželici, dáme nový lůj a konopí do otvorů. Přiklopku zase upevníme a dáme novou omítku.
Jak seřídíme kámen?
Zobrazit odpověď
Pravítkem a barvou, přesvědčíme se, je-li rovný a kde víc opisuje barvu, oklepeme ta místa pemrlicí, až kámen srovnáme. Prsa musí býti vybrána, též remiše.
Co se dociluje na mačkací stolici?
Zobrazit odpověď
Uvolňuje žlábek následkem prasknutí zrna a tím odstraňuje nečistotu ze žlábku.
Jak se ostří mlýnské kameny?
Zobrazit odpověď
Oškrdy.
Kolik obrátek dělá křídlenec v průchodní loupačce na žito a pšenici?
Zobrazit odpověď
pří půměru 48 cm dělá 600 obrátek, při průměru 65 cm dělá 450 obrátek při průměru 73 cm dělá 400 obrátek za minutu. Periodické mají podle průměru křídlence 400 - 550 ot./min.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Větrné mlýny v básničkách

Básničky  a písničky o větrných mlýnech:

-----------------------------------------------------------------------------------

VĚTRNÉ MLÝNY    Jiří Konůpek

Větrné mlýny s pozlátkem zašlých věků
dnes už se netočí, uplynul onen čas.
Prach kryje žernovy, opuštěné jsou, tiché,
lopatky stanuly, umlkl jejich hlas.

Lopatky, perutě široce roztažené
živeny větrem, rozlétaly se v blesk,
dnes už se netočí, stoletím unavené,
jen občas zachrastí, táhle a naposled.

Větrný mlýne, Provencalský mlýne,
ve kterém Daudet své dopisy psal,
houkání sýčků, noční let netopýrů,
tajemným kouzlem čas tě obepjal.

Větrné mlýny, Quichotovští obři,
vítr vám z perutí všecku sílu vzal.
Poutník se krajem unaveně plouží,
pohlédne na Vás, vzdychne a jde dál.

------------------------------------------------------------
Kolečka dřínová,
Habrové palce,
zpružinka dubová,
z javora válce.
Pytlík se třepe,
zanáčka třase,
jak zejde z koša,
hned zasyp zase.

Uveřejněno ČL 32, 1932, s. 58

--------------------------------------------------------------------
Karel Outrata:
Na kopcích potkávám vítr,
Radívá se se mnou kde zasít včelí bob,
na kterou skálu
vsadit lišejník …
Domlouváme spolu,
jak ožehnout ti tváře
a jak rozcuchat vlasy,
poptej se na to,
ty nevěřící,
ramena větrných mlýnů
ti povědí
pravdoucí pravdu.

---------------------------------------------------------------------------
Větrný mlýn (autor neznám)

Vítr se vzdouvá
z probdělé noci
v krovech pak v hrách
roztančí prach.

V šelestech vírů
pohání křídly
v modrý pak splín
zavrzá mlýn.
Kola pak vichry
v tortuře lámou
pravdu z nich poté
namelou.

Vlna o vlnu
kadeře splétá
o skály v křik
skrápí se vzlyk

Ten kdosi v křeči
pak modlí se v řeči
by po větru chtěl
aby rovnoměrně bděl.

Však nedá se ustat
korouhev kvílí
do země klín
poboří mlýn.

Tak vidíš mlynáři!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jaromír Kratochvíl, T: Jan Fiala
Větrné mlýny

Kraj bájných stínů
větrných mlýnů
lopatkou psal co vánku
spousty rýmů

prastarých loubí
dech vánků vroubí
větrný mlýn verše psal
všem co bloudí

královna láska
dala číst červánkům
sáhodlouhý list
že hlava dá se lehce plést
ať každý rád má na svou pěst
když srdce bít chce na poplach
ať každý lásku váží
závažím svých vah

král bájných stínů
větrných mlýnů
lopatkou psal do vánku
spousty rýmů

prastaré loubí
dech vánku vroubí
větrný mlýn verše psal
všem co bloudí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Petr Hons, Pyramida snů
Věrný mlýn

Na zimní straně se tváří sever
A úder slyší z dopadů
Co hladí vlasy nám jen z náznaků
V padlém stromořadí
Bezvětří se svádí

Ruka svůj nejtišší pohyb ztrácí
A v hloubkách mělkých dosahů
V ně mlýnů vždycky mlčící, sebe pootočí
Pohyb neubývá
Odpoví a neusíná

On ví, jak vítr vál
A měsíc roztéká se v dálce
Rej vzlyků, jmen a smíchů stráň
Jsou mlýny v nažloutlé trávě

On ví, co vídává
A stíny ohýbá se v půlce
Je-li z prachu tvář i starý snář
Tak tomu nebývá stále

Pod hlavou leží zem jen z počátku
Snad ze snů, možná zázraků
Skvrny slunce na mincích,
Je pannou v orlicích
Najednou se stmívá
Po větru Tě hlídá

Po dechu je zase cítit náš vzduch
Je plamen bdící do krajů
Smotky doby v dotecích, mlýn je nerozplétá
Mizí na ramenou
V síle mrtvých rukou

Mlýn jen tak povídá
Když vítr do něho snáší
To co se neříká
…vždyť on se jenom zas tváří
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Radešínské větřáky ing. Otakar Špecinger
Zásluhou p. J Tomana z Radešína víme, od nepamněti stávala na samotě hospoda s dřevěným větrným mlýnkem. Na konci 70. Let 19. Století se přestalo mlet a konstrukce se rozpadla.
Správa velkostatku Zlonice, náležícího knížecímu rodu Kinských v 80. tých letech zmodernizovala hospodářský dvůr a nechala firmou Kunz Hranice postavit větrný mlýn. Jeho energiebyla přenášena z lopatek do strojního zařízení, které kromě mletí a šrotování pohánělo i řezačku krmiv, čerpalo vodu za studně další. Ještě před první světovou válkou byl mlýn poničen vichřicí musel být rozebrán.
Po mlýnech tak zůstala jen zajímavá kramářská píseň:

Píseň o větřáku

Slyšte, velectění páni, přeradostné zpívání,
Co se stalo v Radešíně, stojí za poslouchání.

Před mnohými dávno léty stál na vršku větrný mlýn,
Z vůkolí tam mleli mnozí, mlel tam celý Radešín.

Větřáček byl jako klícka, svého pána živitel,
Znala ho snad každá víska, doktor Mejdlo majitel.

Nebyla to mouka nulka, trochu hrubá na líci,
Však, pravila mnohá půlka, jsou z ní dobrý knedlíci.

V tom větřáku též pan otec mlečům pivo nalejval –
A co přes den točil vůbec, ráno vodou dolejval.

Nebyla to chyba, věru, vždyť měl pivo podkvasné,
Jen když dobrou dával měru! Sláva jeho nehasne.

Jendou přišel k mlýnu , kozu vedl za provaz,
Člověk dobrý – řeknem inu, a chtěl jíti na malvaz.

A tu svojí kozu miůou ke peruti uvázal –
A pak hnedky za chvilinku mlynáři se ukázal.

Tu mázeček k mázečku a panem otcem trunčili,
Krajánek a mládek s práškem něco venku kutili.

Náhle peruť za perutí počíná se točiti,
S kozou trhne velké hnutí, Bože rač to skončiti.

Tu nahoru a zas dolů, jazyk celý vyplazen,
Koza s křídlem letí dolů, Mejdlo běží honem ven.

Za ním křičí muž neznámý: Koza bude na capart!
Ať mě tohle hned omámí, vždyť jsem s ní jel na jarmark.

Mlýn zastaví, koza zdechlá, kdopak muže ukojí?
Krajánek se vzadu chechtá, pan otec vše spokojí.

Od těch dob tam žádný nešel, větřák vyšel ze zvyku,
Za čas smutně celý sešel, až se ztratil ze vzniku.

Než to! Páni pořídili větřák nový! Z hranic
Kunzové ho postavili, ukazoval zadnice.

Čepejřil se věru směle, točil se jak na báni,
Rozvinoval kolo celé, radovali se páni.

Pumpování připravený, z řezanky měl velký strach,
Když nebyl dost unavený, tak šrotoval boby, hrách.

Však přišlo naň ponížení o tom větru velikém,
Jenž ho pojal k pozdvižení a ukázal jemu zem.

Teď tu leží velesmutně, co si počnem teďka s ním,
Povídají zarmouceně páni, šafář a poklasným.

Díru nechal ve střeše, báni, neřídil ni vodárnu,
chtějí-li mít něco páni, ať tam zřídí hvězdárnu.

Vlastivědný sborník Podřipska, 1977, č.7

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Písnička z Klobouk:
Vysoko na kopci větrný mlýn stojí,
Naproti kaplička u svaté Barbory.

V malebném údolí šeptá si háje kout,
že není na světě takových krásných pout.

------------------------------------------------------------------------------------