Původní příhradový stožár i větrné kolo systému Eclipse, táhlo bez propojení k čerpadlu, výrobek drážďanské továrny Rudolfa Braunse, typové označení Herkules.
Větrné čerpadlo bylo postaveno roku 1910 na objednávku správce velkostatku tehdejšího majitele hraběte F. Spiegela-Diesenberga pro čerpání pitné vody do obecního rezervoáru, ze kterého vodovod zásoboval celý místní velkostatek a okolní domy. Podle ne zcela přesného popisu v evidenčním listu kulturní památky jde o větrné kolo původně s dvojitým kormidlem (dochováno kormidlo jednoduché, nebo jen část původního „dvojitého“ kormidla), sloužící k samočinnému natáčení rotoru do polohy vůči větru, příp. k vychýlení rotoru při vysoké rychlosti větru do neúčinné polohy. Dochován původní příhradový stožár, táhlo k čerpadlu dochováno pouze částečně.
Od doby montáže až do první poloviny 40. let 20. století větrná turbína pracovala samostatně, poté fungovala společně s elektromotorem až do roku 1948, kdy došlo k zastavení provozu. Obec větrné kolo rekonstruovala ve druhé polovině devadesátých let minulého století. Větrné kolo sestává z 18 plechových lopatek uložených ve dvojitém prstenci (obručích) z úhlového železa, prstenec lopatek nesen 6 dvojitými výztuhami upevněnými ve středovém kloubovém držáku s ložisky pro osu kola; na kloubový držák uchyceno kormidlo, (původně) se dvěma ploutvemi; tyč držáku kormidla šlo kloubem otočit o 90° a tím zastavit provoz kola natočením hranou lopatek ke směru větru. Sestava větrného kola je otočně uložena na ocelové příhradové konstrukci stožáru. V ose konstrukce je vedena trubka táhla pro vodní čerpadlo. Oproti konstrukci větrného kola v nedalekých Vedrovicích toto táhlo nemá vodící kladky, nýbrž kluzná ložiska z trubek většího průměru.
