Větrné mlýny – zaniklé technické památky na Hlučínsku
Autor práce: Bc. Adéla Zajícová, 2023, MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
OSTRAVSKÁ UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA, KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ A KULTURNÍHO DĚDICTVÍ
V pořadí druhý větrný mlýn v Bolaticích vybudovali Theuerovi, i když k tomu došlo
za politování hodných okolností po smrti mlynáře Františka Niklase, kdy se rozběhly
dlouholeté úřední tahanice v souvislosti s vyřízením nebožtíkovy pozůstalosti. Někdy po
jeho skonu Teuerům totiž vypršela nájemní lhůta, a protože situaci nebylo možné vyřešit
dohodou,155 skončila celá záležitost u soudu, ačkoliv soudní spor byl vyřešen až v roce
1875, máme zprávu o vzniku nového větrného mlýna již z roku 1869. Jeho vznik inicioval
bývalý nájemník Niklasova mlýna, tedy František Teuer, který 11. června 1869 koupil od
Jakuba Kupky pozemek za 150 tolarů a 16. června 1869 od Ignáce Slivky pozemek v
hodnotě 100 tolarů, na nich pak vybudoval větrný mlýn a obytné stavení. Mlýn se
nacházel na pozdější ulici Ratibořská na poli v místě zvaném „Na Větřáku“, k němu
náležící pozemky se táhly až k cestě do Henneberků. Také tento mlýn zprvu majitelům
velmi vynášel. V případě tohoto mlýna známe i mlynářského pomocníka jménem Josef
Lichovník, doloženého 19. června 1870.156
S procesem modernizace nejsou spojena jen pozitiva, jak dokládá jeden z mnoha
příkladů, který se stal rodině větrného mlynáře Františka Theuera 12. listopadu 1872,
když se plynem unikajícím z kamen udusila mlynářova čtyřicetiletá manželka Magdalena
a tři synové Valentin, Ignác a Emil.157 Dále zde nebudou uváděny další události spojené
s rodinou Theuerů, protože by se s velkou pravděpodobností jednalo o shodu jmen.
V dané lokalitě žije několik větví nositelů tohoto příjmení, jak uvádedl stejnojmenný
pamětník.
V rámci majetkové evidence datované k 15. listopadu 1882 se dozvídáme, že domkář
a větrný mlynář František Teuer je stále ještě vlastníkem a vykonavatelem mlynářského
řemesla. K jeho osobě jsou evidovány dva domy, zde označené jako ležící u cesty do
Henneberků a k nim příslušná pole.158
Františkem mlynářská tradice v rodině nekončí, v souvislosti s padlými během první
světové války se dozvídáme o Konrádu Theuerovi, který se narodil 18. února 1886 a byl
jak větrným mlynářem, tak zedníkem, mj. tady můžeme sledovat fakt, že větrné
mlynářství již není tolik výnosné a jeho provozovatelé se museli uchýlit k jiným profesím.
O Konrádovi víme také, že byl poddůstojníkem páté setniny druhého záložního praporu
59. pěšího pluku a padl 26. června 1915 při pronásledovacích bojích na Dněstru (podle
pomníku padlých 5. června 1915 na francouzské frontě).159
155 Podle všeho měli dědicové zájem ve větrném mlynářství pokračovat, když se po Františkovi mlelo
ještě „U Kašpara“.
156 ŠTĚPÁN, Václav. Bolatice od pravěku k současnosti. [online], s. 303.
157 ŠTĚPÁN, Václav. Bolatice od pravěku k současnosti, s. 159.
158 ŠTĚPÁN, Václav. Bolatice od pravěku k současnosti. [online], s. 328.
159 Tamtéž, s. 394.66
Následuje šest let dlouhá mezera, kdy nevíme o žádném pokračovateli na mlýně až do
sčítání lidu v roce 1921, a dokud se neobjeví prameny, které by toto mezidobí osvětlily,
je možné, že do vlastnictví Pia Blahetky se mlýn dostal záhy po válce, když jeho mlynář
padl na frontě. Určitě ale víme, že v roce 1921 je již majitelem a mlýn má nově č. 284,
které na něj bylo přeneseno z kostela, hovoří se však už o bývalém větrném mlýně u
silnice do Chuchelné, kde žil poslední mlynář, zmíněný Pius, tou dobou zedník u stavitele
Jurečky v Doubravě, spolu se schovankou Otýlií Blachetkovou, která pracovala jako
dělnice v tabákové továrně v Chuchelné. Mlýn pak byl zbořen v roce 1931.160 Pius
Blahetka tak mohl být majitelem nanejvýše 16 let. Podle výskytu mlynářů v adresářích
musel provoz na tomto mlýně být ukončen někdy mezi lety 1925–1928.161
Původně Theuerův a později Blahetkův mlýn je na Hlučínsku jediným, který se
podařilo spojit aspoň se zlomkem fyzicky existujících pozůstatků, jedná se o torzálně
dochovanou trojici mlýnských kamenů, která se v současné době nalézá na soukromém
pozemku v těsné blízkosti místa, kde stál větrný mlýn, tj. na rozhraní dvou mladších ulic
Nová a Na Větřáku.
160 Tamtéž, s. 521.; Srovnání s kronikou výše.
161 CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy a Slezska II., s. 226.; MADEJ, Josef. Adresář
politického okresu Hlučín: pro potřebu průmyslových, obchodních, živnostenských, zemědělských podniků
a k informaci všech vrstev obyvatelstva = Adreßbuch für den politischen Bezirks Hlučín: für Industrie,
Handel, Gewerbe und landwirtschaft, sowie zur allgemeinen Information dienend. Moravská Ostrava:
Publicitas, 1928.; LINZMAJEROVÁ, Marta. Katalog mlynářů a pekařů v politickém okrese Hlučín k
letům 1927–1928. Hlučínsko. Vlastivědný časopis Muzea Hlučínska. Hlučín: Muzeum Hlučínska, 2011,
roč. 1, č. 1, s. 11.67
Obr. 23 Mlýnské kameny s největší pravděpodobností pocházející z Blahetkova větrného mlýna,
v současné době se jejich pozůstatek nachází na soukromém pozemku a slouží jako zahradní dekorace, dnes
již místo neleží při ulici Ratibořská, ale na rozhraní dvou mladších ulic, tj. Nová a Na Větřáku. Pro
představu o velikosti kamenů je umístěna desetikoruna. Foto: A. Zajícová (2022).
